"Nenávist je přítěž. Život je příliš krátký na to, abychom byli pořád naštvaní, prostě to nestojí za to. Nejsme nepřátelé, ale PŘÁTELÉ. Nesmíme být nepřátelé. I když nás může ovládnout zlost, nesmí přerušit naše pouto lásky. Mystické struny naší paměti nepochybně

Je čas přiznat si jednu věc. Dokážu někdy zapomenout? Přestane se mi někdy před očima objevovat jeho tvář je to takový zvláštní pocit, když člověk někoho ztratí, jakoby se v něm otevřela nekonečná propast. Nebe ztrácí svoji

"Pojď dál," řekl. "Tak ty bys se mnou chtěl udělat interview?"
"Jestli máš čas," řekl jsem.
Usmál se a odpověděl: "Můj čas je věčnost, a proto je ho dost na všechno. A na co se mě vlastně chceš zeptat?"
"Co tě na lidech nejvíc překvapuje?"
Odpověděl: "To, že je nudí být dětmi, a tak pospíchají,

Je to už pár měsíců,co jsem tuto knihu četla,pamatuju si to jako dnes,byla jsem praxi na gynekologickém oddělění nás více nechodilo....bylo před maturitou,ale já z tašky místo učení(což jsem opravdu potřebovala) vyndala tuto knihu ...a pokračovala ve čtení,taky mi zní v hlavě jak se mi kdosi za tuto knihu vysmál,co

..Tolik si mě toho naučil, tolik si mi toho dal....Tolik krásných věcí,na který když se podívám, vybavím si onu inkriminovanou chvíli, vidím jak jsi se tvářil,slyším, co jsi říkal. Tolik dovedností, zlozvyků,