Ber to třeba takhle – život je složitej,
proto se každýho slova hned nechytej,
všichni lidi lžou, a třeba je to mrzí,
ale zbydou jenom hořkoslaný slzy.
Ale nic na světě nevrátí, co's jednou řek,
máš to prostě na triku jak od kečupu flek.
Když někomu ublížíš, tak se prostě omluv,
ale stejně Tě to neušetří zbytečnejch pomluv.
Pomluvy jsou zákeřný, ale většinou lež,
ta se časem rozbije jak babylonská věž.
Ale jestli Tě ty pomluvy vážně tolik berou,
Tak si řekni: "Stalo se, tak proč mě vlastně žerou?!"
Slabší je vždy terčem posměchu,
Je to tak vlastně už od věků,
starej zvyk jak chrám Aztéků,
špatnej jak most, co spad na řeku.
Jasně, vim, že seš v tom nevinně,
proč se tak snažíš zapadnout mezi ně?
Ne, není to špatný, chceš někam patřit,
ale svý pravý já bys napřed musel zapřít.
Šmarjá, člověče, tak se přece seber,
co říkají blbci prostě vážně neber
povznes se nad to a dál zkus prostě žít,
a když chtějí pomlouvat, tak to mají mít!