Snad nebude...
Včera jsem si tady stěžovala,psala článek,jak mi je....to jsem ovšem netušila,že bude ještě hůř...
Před chvíli se probudim a mamka "Blánč tak vstávej už " a já :no jooo a ona "Děda Uhlíků ráno umřel"
Abyste tomu rozumněli,nebyl to mlj opravdický děda,nikoho opravdového jsem nezažila,teda jen jednoho opravdového dědu,ale umřel,kdyžjsem byla malinká.Tenhle děda byl mým náhradním..(tatínek mé tety).sice už pár let měl poruchu řeči,nemluvil,jen signalizoval,ale vždy když jsme jeli na chau,on tam byl,sešel z té své chatičky a seděl tam s námi jak dědeček hříbeček,včera ho odvezli,strejda ho našel na zemi schouleného,že je dehydratovanej a vynechávalo mu srdíčko....dali ho na kapačky...byl na interní JIPce(tohle jsou ty okamžiky,kdy mě mrzí,že se mého odborného zaměření nedržím).
86 je ale zasloužilý věk...a jediné,co mě těší je,že mu do poslední chvíle strašně chutnalo,že jsem každý týden poslouchala jak srká a mlaská...teď už to bude jiný,ale pro něj lepší,věřím v to.
Dneska jdem na oslavu druhé tety,asi moc veselé to nebude,první teta tam ani nejdou,není divu.Za prvé kvůli tomuto a za druhé kvůli dalšim rodinným vztahům,ale o tom třeba jindy.
Mějte se a smějte se!
