Já už nic nechci...

Mé...zoufalství ....

Mám pocit,že ...no já ani nevím jakej,vyvolává to zas ta hádka s mým drahým a on?Šel na zápas a já tu zas sedím jen s mýma myšlenkama

....ty myšlenky patří jemu,do háje kdy až to skonči?Díky tomu,že ta Amerika určitě zas nevyjde,tak se uvidíme až za tři měsíce /ty brďo ,ono už je to 3 měsíce a kousek a ne 4 měsíce/ jaká to úleva.No vůbec žádná,pořád hodně času a já už nemám sílu na tu dálku,dyť už to takhle dáváme čtvrtým rokem,to už stačí ne?:(

Nevím...za další se mi honí hlavou /opět podotýkám,když to nevyjde s tou Amerikou/ jak já to udělám s prací?Nabídku mám v Praze,jezdila bych domů kolem 6 možná také 7 večer a ráno zas v 5 vstávala...takže bysme na sebe moc času neměli a to já nechci,když jsme bez sebe tolik měsíců:(,nebo bych také mohla jít oborem svým(zdravotní sestřička,tedy pardon.asistent) ,ale to se mi vážně nechce do tý naší výborné nemocnice. Jenže a takže jak to udělat?Jak?Problém je v tom,že potom asi za 3 tejdny tam půjdem spolu,protože drahému začne pro změnu letní příprava,kterou chce mít tam,jelikož tam jsou větší možnosti a hlavně i mu někdo s tím bude pomáhat ...aby dřel ještě víc a víc....tím chci říct,že do ty Prahy půjdu tak ,nebo tak,ale co budu dělat  /dejme tomu/ od února do toho dubna??co si mám najít  našem mini městečku bez smlouvy?Brigádu?Jsem na pracáku teďka,asi bych už dávno někde pracovala,kdybysme tu Ameriku vzdali,ale my pořád bojujem a vyřizujem,jak víte...Takže co byste mi radili vy být na mém místě?ptám se...

Asi jsem už zblblá,mám v hlavě i spousty témat na povídky,ale nějak se mi nechce,prostě nechce....mám pocit ,že by byly víc smutný,jak veselý...

Přes den to bylo docela v pohodě,vařila jsem halušky,pak mě chytl nakládaný hermelín a navečeru jsem ještě vařila kulajdu....alespoň nějaký ...úspěch za ten den .

Blog taky nějak zmírá návštěvami a stopami na něm.... takže se omlouvám za mé otravné a zoufalé keci,když ono to někdy nejde jinak