Můj život...aneb ohlédnutí zpět

(po přečtení mého článku hlasujte v mé anketě,to jsem zvědavá,takže jak?Láska?Nebo přátelství?)

Je už docela pozdě,já si tak sedím a čekám do tří do rána....abych viděla zápas...ano,dělám to kvůli němu,tomu "mému vyvolenému" ...tady vidím jak ho miluju a jak moc pro mě znamená(tedy spíše to více vnímám)....takže mě někdy mrzí,když se ohlédnu zpět nějaká slova,co jsem pronesla....nějaké naše hádky...či jiné věci.Od 15 ti let jsme spolu..a můj život dřív??Měl spousty přátel,známých,prostě a jednoduše lidí,se kterými jsem se vídala...a trávila volný čas..kolik mi jich zůstalo dnes?Spočítala bych je na jedné ruce...a to doslova.Důvod je jednoduchý ,ale troufám si říct,že je to to správné....co mě kdy potkalo.Opravdový přítel zůstane vždy,je jisté,že životy lidí se mění,věk narůstá a s ním i povinnosti,hold už to nikdy nebudeme "MY"..ty děti ulice,co se pravidelně scházeli,co se pošťuchovali,měli své tajemství a krom školy,nic jiného takže času spousty....teď?Vše je jinak,každý má práci....a jelikož je to v našem městě složité,tak většina jí má mimo naše město....skoro každý si našel partnera,či nárazové známosti....no a jsme u toho-držím nejdéle.Tu známost myslím...a to byl taky asi kámen prvního úrazu...že bych to byla já ,která je začala zanedbávat?Asi...jenže taky proč...byly chvíle,které mě párkrát zarazily....no copak by Vás napadlo,že člověk,kterého nazýváte "nejlepším přítelem" prohlásí větu stylu "Hmmm to je fakt tak dobrej jo?Tak to na to seru.Jaktože ti ještě před barákem nestojí bavorák?" ..a zaklapl tu knížečku ,co si o příteli vedu a odhodil...mlčela jsem,no upřímně?Co mu na to také říct,že?A bylo to horší a horší...a já už o ně ani nestála,věnovala jsem se jen tomu mému,byla jsem šťastná a spokojená....začala jsem jiný život....asi mi to nikdy nedocházelo,jak razantní je to krok.....ale byl a je.To pak poznáte ,co "kamarádi" dokáží,jak Vás dokáží odsoudit za to,že jsem radši na internetu,abych slyšela toho svého,než s nima a tak podobně,jenže těžko to vysvětlovat někomu,kdo to nepoznal....Kdo nepoznal takové odloučení....kdy jediná Vaše možnost,jak partnera slyšet je být na internetu a mluvit s ním jen přes tento svět....někdy to bylo opravdu kruté...a mrzelo mě to,ale upřímně?Asi jsem se nad tím nikdy dlouho nepozastavovala.....jelikož ti,co o přátelství stojí jsou se mnou dodnes....a mají mě rádi takovou jaká jsem a s tím životem ,co žiju....o někom vím,že mi to přeje....že ho třeba má současná situace mrzí (to,že mi nedali víza do USA).... o některých mám pochyb,to když se škodolibně zasmějí .... a dodají "to teď budeš muset jít makat" místo toho aby řekli "to je mi líto"....ale aby jste si nemysleli-já nestojím o lítost,to vůbec ne,já si s tím dokážu poradit-bez nich...stačilo by mi ale vidět jen tu snahu o to se do mé situace vžít,ale už jsme u toho jednou byli-neznají to,tohle někdo nemlže soudit.

To je jako další věc,pro mě háklivá.....ptá se mě na přítele dost lidí...."Jak se mu daří?".... "Kolik už má bodů?"..."Co čich,už cítí?" (ztratil minulý krok při jednom zápase ,kde ho ošklivě trefil protihráč čich) ....dost lidí,ale málokdo se na to ptá,protože ho to opravdu zajímá...u některých bych řekla,že chtějí slyšet spíše to horší...ZÁVIST? Nesnáším jí.... jako další věc a to jsou-Peníze.Proč jsou lidé tou dnešní dobou tak zkaženi,proč hodnoty lidského života se točí kolem peněz,majetku a moci?Snad to ví každý sám ...ale nic příjemného pro normální holku,která svého přítele znala již v době,kdy ani nevěděla co je hokej,nebo na jaké úrovni ho jednou bude hrát....a pak to přijde "Hmm prej ho máš jenom na peníze"....chce se Vám snad i brečet....jste bezmocni,nevysvětlíte jim to...ikdyž tohle já už dávno vzdala,vysvětlovat něco takového,protože taková lidé to jen těžko pochopí....a kdyby věděli....co dřiny za tím je....toho odpírání Všemu,odmalička....no kolik z takových kecálků by s ním měnilo?Málokdo.Ale každý tu šanci má,nebo měl...nikdo z nich jí ani nezkusil....jen kopou kolem sebe,odnášíte to Vy.... a Vaši blízcí.....

Ale máte smůlu,on,já...jsme šťastni...a já můžu opravdu klidně říct,že to vše mi za to stálo,stojí a snad napořád stát bude....jen by mě zajímalo,kdyby tohle někdo zkusil,jestli by ještě tak mluvil ;-)...ale já?Ničho nelituji a jsem pevně odhodlaná tam za ním odejít,Vše tady nechat a jít za ním....starat se tam-o něj.Protože v něj věřím.... v nás oba...napořád.