My děti ze stanice ZOO

My nemusíme žít podle pravidel,
známe totiž spousty dobrých ředidel.
My jsme děti ulice,
víme kde končí všechny silnice.
My nemusíme myslet,
nemáme ani kde bydlet.
Nás rodiče zavrhli,
jen co nás na svět vyvrhli.
My máme jen náš svět,
umíme s jenom sjet.
Nám stačí jenom trochu toho hnusu,
a hned máme vysmátou pusu.
Nám už játra nefungují,
na heroinu jet tak plují.
Že máme nehodu na triku?
Nevíme, my jedem na piku.
A že jsme každý spratek?
Vždyť jsme děti našich matek.