Chci psát,tak píšu...

Už to tady dlouho nebylo a zas to přichází.

To mé psaní...začnu dneškem,ale asi tam možná i skončím,protože se zabývat více věcma bych taky nemusela unést.Dnešek se probudím...a zjistím,že nemmám sim kartu,kterou zrovna tak moc potřebuju... dvě hodiny jí hledám,no chápete?DVě hodiny hledáte něco tak maličkého v jednom pokoji a pořád nenacházíte...a to už jsem se cítila jako blázen,jelikož jsem si byla jistá tím,kam jsem jí dala...ale slečna sim karta nikde...najednou mi píše Lucinka:Japak je?tak jí vytočeně píšu co dělám a jak jí nemůžu najít....zoufale se ptám co mám dělat a že uz obviňuji našeho všudypřítomného bíglíka,že mi ji snad snědl... je mi odpovězeno"Svlíkni deku a vše,bude tam třeba" ...v tom odpovím "Ale já už s ní klepala a dvakrát a nic"....."Svlíkni jí,mohla se Ti tam seknout" ..ok fajn,Vše jsem svíkla,v pokoji udělala čurbes,ale slečna simka nikde...ach jo,už jsem fakt unavená a naštvaná,ale to taky na sebe,jelikož před pár dny jsem zřejmě ztratila důležitý náramek,co jsem dostala za maturitu...ach jo,jsem já to smolař...a to ještě k tomu připočítávám rozbitou žehličku na vlasy,kterou už mám naštěstí zpět a můj mobilní telefon,který taky nějak krachnul a mám ho v opravně...no,ještě že mám ten druhý,no ne?...a dále k té sim kartě...jelikož mám rozložitelnou postel.... tak jí po třetí rozkládám a zkoumám....ale říkám si,že když tam nebyla doteď určo tam nebude...ale i přes to vyndavám polštáře a peřinu ...co tam mám navíc...a hle....ona si tam tak leží,úplně v klidu...tak jí hodím do telefonu a samozřejmě zmeškaný hovor od čísla,co nutně potřebuji....horší je,že tomu nemohu zavolat zpět...snad zítra!!!Dále přibíhá můj aktivní tatínek... mě seřvat za to,že jsou dvě hodiny a želva ještě nežrala a její akvárko,kde žije nazval "těžkým koncentrákem"...odešel a za chvíli jí přinesl cosi k snědku a když jsem se opovážila říct ,že bych jí dala odvětil,že jen mlátím pusou a skutek utekl...jojo dyť co,pro Vás já jsem neschopná,ale víte co?Já už toho mám dost....vím pro koho jsem schopná...ale Ty...Ty...nebo Ty to prostě nejsi....ale ten kdo to je ,ten o tom asi ani neví...

Navíc je 11.11-Martina.... tenhle den prožívám každým rokem trošku smutně,jelikož chodím jen na hřbitov,zapálit bráškovi svíčku,jen minulý rok ne,to jsem se nacházela v kanadském Vancouveru.ty brďo,teď mi to došlo ...UŽ JE TO ROK...to je hrozný,jak ten čas letí,jak já bych to vrátila...ten život a lidi tam.....žádnej stres.... jen ten ,že angličtina byla problém .... ale konec konců jsem měla vzorné překladatele a já samotná mám ruce a nohy ,když ne pusu...na tu domluvu:D

Takže asi tak .....vypsala jsem se a je mi líp :D