to jsem to našla ale pěkný článek ...asi taky něco takovýho sepíšu :)

Jak mě nechtěli pustit do USA kvůli hladkým bříškům prstů

Mnoho lidí se určitě raduje. Už nemusí platit za víza ani absolvovat proceduru k jejich získání na americké ambasádě. Já se neraduju. I když jsem víza měla v pořádku, stejně jsem se málem letos v létě do Ameriky nepodívala. Můžou za to moje ruce, respektive otisky prstů. Vzorky na ukazovácích mám úplně ošoupané, prostě sjeté, jako zimní pneumatiky, když zapomenete přezout a jezdíte s nimi v létě.

Trochu problémy jsem měla už při získávání víza. Otisky prstů jsem uspokojivě dala až na druhý pokus, ale víza jsem dostala. Na letišti v Torontu to ale byl mazec.

První pokus, první úřednice: nezřetelné otisky. Druhý úředník, druhý pokus: zas nic. Třetí díl: zvláštní místnost pro podezřelé. Spolu se mnou pán v šátku Al-Kajda, mnohočetná rodina s dětmi, která neměla doklady v pořádku, nahlas mumlající muž a ušmudlaný pár, typ hašišáci.

"Dejte mi sem ty prsty," pravil odměřený úředník v téhle velké neosobní místnosti. Snažím se zoufale vyhovět. Nejde to. Jsem nervózní. Asi nám uletí letadlo.

Osušte si prsty, rozkazuje úředník. Zkusím to, ale nic platné. Zase špatně. "Víte, že vás nemusíme do Ameriky pustit? Jděte si sednout a čekejte," přikáže. Tak a neletím nikam, říkám si.

Vysílám dceru, která testem prstu prošla, za šéfem úředníků. Jde se ho zeptat, zda má letět sama a mě nechat svému osudu, nebo jestli mám ještě šanci. Pošle ji slušně pryč bez odpovědi, ale na mikrofon pro všechny zahlásí: "Musíte čekat, vaše případy posuzujeme individuálně, támhle v rohu máte k dispozici jeden záchod. A když vám uletí letadlo, americká strana se o vás postará."

Bude muset, náš spoj právě odlétá. Další hodina čekání.

A znova otisky, tentokrát u milejšího pána. Klidně mě žádá, abych se znovu pokusila prsty otisknout, vyptává se, zda už jsem někdy v Americe byla, proč a co tam plánuji? Snaživě odpovídám, ale otisky se pořád nedaří. Nakonec mi vezme prst a přiloží na skener.

Ještě asi dvacet minut čekání a pak šťastné rozuzlení. Bez problémů nám přebukují letenku na spoj, který odlétá za hodinu. Z přestálých útrap nakoupím pár sladkých muffinů a během čtvrthodiny sním kalorický příjem na několik dní. Kamarádce, která na mě čeká na letišti ve Washingtonu, se svěřuji s patáliemi.

Uklidňuje mě, že s tím také měla problémy, hlavně když ještě pracovala jako au-pair a pomáhala s úklidem. Dozvěděla se, že prý se bříška prstů ošoupávají těm, kdo moc často myjí nádobí a uklízejí holýma rukama. Pořídila jsem si několik párů rukavic na chalupu i domů. Začnu je používat, možná si dopřeji myčku. Ráda bych se do Ameriky ještě někdy koukla.