Před potokem,za potokem

...před louží ,za louží...

Já před

On za...

Nemůžu,nemám sílu,nějak to zvládám,Všechno a pozor,nemám jednu  z těch "svých nálad" je to prostě tak,už je to dlouhodobější pocit,kde mi Všechno leze krkem....jsem doma,pořád.Jsem bez něj,pořád.Naši se nebaví,neustále,do toho jsem se přidala i já,nebo spíš mamka,která se nebaví?Za další nervy,jestli už to konečně na tý ambasádě vyjde...dyť já ani nevím z jaké pozice tam jdu,tedy když opomenu tu "dvakrát poraženou arogantními Amíky" ....co bude,až mi to zas nedaj?Já vím co bude,další 3 měsíce,bez něj.Hledání práce,či alespoň brigády.No,víte ,pocit,že už bych 1.2. mohla letět tam a konečně být šťastná je o moc příjemnější.Vylejvám si tu srdce,málokdo pochopí,jak to vlastně je ,a že to není to blbé VYLÉVÁNI SRDCE,ale něco víc. Stalo se toho od září tolik,ještě to mám v hlavě,mysli a všem,takže to není jen osobní potřeba být s NIM,je to taky víc,těch problémů bylo moc a hodně zlých,za které jsem mohla já.A to píšu jen o sobě,ani ne o tom,jak to s prominutím sere jeho tam,hokejově,ta farma kde hraje stojí za úplný kulový prostě....za další,sám si vaří,sám si pere,uklízí,trénuje,hraje....trošku moc na jednoho chlapa...ikdyž on je šikovnej.

No nic víc už,protože stejně nic nevyjádří opravdovou podstatu celý tý věci....

Vzkaz do Ameriky,jemu...